www.Mirovice.zde.cz - Neoficiální stránky měste Mirovice (mirovice@seznam.cz)
Počítadlo přístupů: Otevře vyhledávací okno pro stránky www.mirovice-mesto.cz
Aktuálně
Fotogalerie
Základní info
Úřední nástěnka
z Historie
  • Historie městečka
  • ČSL Legionáři 1914-20
  • Ottova encyklopedie
  • Dějiny pivovaru
  • Památky
  • Obrazárna
    Turistika
    Farnost Mirovice
    Seznam firem
    Kniha návštěv
    Zpravodaj Mirovicko
    Jihočeský internet
    Další odkazy:
  • mirovice-mesto.cz
  • myslin.zde.cz
  • Severní Písecko
  • Svaz měst a obcí
  • Asociace krajů ČR
  • Města a obce online
  • Ministerstva

  • Informace o stavu řek


  • Osobní stránky:
  • hurtala.com
  • risanek.com

  •  z Historie - Dějiny pivovaru

    Dr. OLDŘICH ŠEDA, Jihočeské pivovary, k. p., České Budějovice

    1. Právovárečné měšťanstvo Mirovice

    Městečko Mirovice se nachází na jihovýchod od Břez-nice a je součástí okresu Písek, při jehož severozápadní hranici je situováno. Původní trhová ves se poprvé připomíná v roce 1323 a v roce 1327 se o ní historické prameny oficiálně zmiňují již jako o městečku (městys) [1]. Místní jméno Mirovice je odvozeno čelední příponou -ovice z osobního jména Míra (t.j. domácí obměna složeného osobního jména Miroslav, popřípadě Slavomír apod.) a původně znamenalo "ves lidí Mírových" [2].

    Zvykové právo vařit svobodně pivo patřilo zdejším obyvatelům od nepaměti a na jeho základě si obec patrně na sklonku 15. století vybudovala na náměstí původní obecní pivovar, který stál na místě dnešní obecní studny. v ním potom obec městečka Mirovice a zdejší měšťané v pravidelném pořadí vařili střídou své várky bílých a červených piv. Na tuto výsadu jim Jan Jiří ze Švamberka dne 28. dubna 1597 udělil zvláštní privilegium, jehož podstata.zůstala zachována i za pozdější vrchnostenské éry Eggenberků i Schwarzenberků [3]. Listina potvrdila zvykové právo vařit pšeničné a ječné pivo, právo kšaftu i svobodné provozování živností s výjimkou šenkování vína. Měšťané za to platili vrchnosti po 90 kopách míšeňských grošů ve dvou termínech (na sv. Havla a na sv. Jiří), z každé várky jeden věrtel řídkého piva a čtvrtinu mláta a ti, kteří chovali koně, byli povinni třemi dny potažní roboty a ostatní třemi dny ruční roboty ve žních při mlácení nebo při senoseči. Tyto povinnosti se vztahovaly i na domy, která budou postaveny v budoucnosti. v  domě Michala Střevy v  Mirovicích se v  roce 1597 nacházelavýsadní vrchnostenská krčma, jejíž nájemci a držitelé byli nadále povinni odebírat a šenkovat pivo jen z vrchnostenského pivovaru orlického dominia.

    Dne 25. července 1658 prodal Václav Jamna Klatovský, pozdější měšťan královského města Písku, za 150 zl. svůj dům Mřeňkovský či Sládkovský (čp. 82) se vším příslušenstvím obci městečka Mirovic, která zde zřídila sladovnu. Budova původního obecního pivovaru během času sešla a zpustla, takže musila být v roce 1705 zbořena [4].

    Nový obecní pivovarský provoz potom vznikl na příhodnějším místě poblíže řeky Skalice (Vlčavy). Stalo se jím městiště Mřeňkovského či Sládkovského domu (Čp. 82), kde již fungovala obecní sladovna a kde se nacházejí pozůstatky mirovického pivovaru dodnes. Na výstavbu obecního pivovaru přispěla stavebním materiálem 4, robotními potažními povinnostmi poddaných z okolních vesnic i orlická vrchnost". [5]. Mirovický obecní pivovar vařil v roce 1712 na l var 9 1/4 sudu (20,16 hl) piva a lze ho z  hlediska tehdejší doby hodnotit jako střední provoz, který měl v uvedeném roce roční výstav 757,64 hl [6]. v roce 1691 zakoupila obec dům Mirovský či Sytterovský (čp. 7) a zřídila zde obecní dvůr, který zprvu vynášel průměrně 100 zl. ročně, ale záhy se stal nerentabilním. Jako nejlepší řešení jeho další správy se pak ukázaly pronájmy s  výhradou, že část hospodářských budov dvora bude moci nadále bezplatně užívat obecni pivovar. Pivovarský provoz spravoval do roku 1746 městský sládek a obec i právováreční měšťané v něm vařili pivo podle předem stanoveného pořádku. Od roku 1756 pak byl obecní pivovar i s celým městským hospodářstvím pronajímán tzv. městským arendatorům. I když se obec 1. října 1795 zbavila držby dvora (čp. 7) ve vlastní režii prodejem řezníku Vojtěchu Pacovskému, přece na něm zůstaly trvale zajištěny pro pivovar určité služebnosti, které byly zachovány i za situace, kdy se tento provoz nadále pronajímal již jen jako samostatný. Všechny tyto závazky se pak v praxi uplatňovaly až do moderní doby a byly vymazány teprve v roce 1922 [7]. Také feudální povinnosti měšťanů vůči vrchnosti se v souvislosti s várečným právem v období od roku 1597 do poloviny 19. století značně změnily k horšímu a do sáhly níže uvedené maximální výše. Noví měšťané, kteří si postavili domky na obecních pozemcích, byli povinni vrchnosti třemi dny, ti, kteří vystavěli domy na vlastních pozemcích, osmi dny a nádeníci v nájmu až třinácti dny ruční roboty ročně.

    Dne 1. ledna 1819 mirovická obec emfyteuticky prodala svůj pivovar za 9 000 zl. vídeňského čísla zdejším právovárečným měšťanům. Společenstvo právovárečníků se skládalo ze 76 podílníků, jejichž várečné právo bylo vázáno k domům těchto popisných čísel: 2, 4-14, 16-19, 21-23, 26, 29, 30, 32-38, 40-51, 53-61, 63-66, 69, 71, 73-81, 83, 84, 86-91, 93, 95, 97, 98, 100 a 107. Správu měšťanského pivovaru potom samostatně vedl výbor právovárečného měšťanstva, v jehož čele pracoval.nejprve volený "početvedoucí" a později předseda. Kromě Členů výboru si tato společnost volila i dva revizory účtů. Jejím vrcholným orgánem byla valná hromada. Právovárečné měšťanstvo svůj pivovarský podnik pronajímalo zpravidla na šestileté období sládkům za roční činži 800 až l 600 zl. Kromě roční činže, Jíterá se platila čtvrtletně ve stejných částkách, museli'nájemci uložit u majitele sjednanou kauci ve výši 600 až l 600 zl. Tato suma se po ukončení nájemního období, jestliže nájemce v pivovaru nic nepoškodil, zúročená vracela. Od roku 1836 do roku 1920 se v Mirovickém právovárečném pivovaru vystřídali tito nájemci: Antonín Žežula, Josef Vydra, Vojtěch Kuthan, Karel Hörbinger, Antonín Batěk, Ludvík Schillinger, Bedřich Heidinger, Josef Batěk, Václav Kropáč. Čeněk Šillinger, František Ješina a Eduard Hrdina.

    Obr. 1. Pivovar Mirovice od říčky Skalice (Vlčavy) v době jeho přestavby (v letech 1942-1943)
    Obr. 1. Pivovar Mirovice od říčky Skalice (Vlčavy) v době jeho přestavby (v letech 1942-1943)

    První přestavbu a rekonstrukci mirovického měšťanského pivovaru realizovali jeho majitelé v letech 1861 až 1868. Při ní byly zřízeny v pivovaru zejména varna, hvozd, spilka, humna a ležácké sklepy. z 80. let 19. století se nám dochovaly projekty varního zařízení na přímý otop (1888) a dvojitého hvozdu (1889), které zhotovila kancelář pražské firmy J. Rosenberg, inženýr pro průmyslové stavby, speciálně pivovary [8]. Před touto přestavbou v roce 1873 dosáhl mirovický pivovar na l var 22,63 hl a jeho roční výstav činil 2557,82 hl piva [9]. Po druhé přestavbě se zvýšilo množství piva na várku na 30 hl a v hospodářském roce 1896/97 dosáhl nájemce Čeněk Šillinger ročního výstavu 3 330 hl, který lze považovat za rekordní. Jinak se za něho vařilo v letech 1896/97 - 1905/06 v průměru 2 368,5 hl piva ročně. Jeho nástupce ve funkci nájemce Fr. Ješina vařil v letech 1906/07-1913/ /14 ročně okolo 2141 hl [10]. Do roku 1914 charakterizují soudobé prameny mirovický pivovarský podnik jako provoz na ruční pohon a teprve v tomto roce se hovoří o pivovaru na elektrický pohon [11].

    Před 1. světovou válkou v roce 1914 převzal nájem mirovického právovárečného pivovaru Eduard Hrdina, podsládek Pivovaru právovárečného měšťanstva v  Příbrami.

    2. Elektrostrojní pivovar a sladovna Eduarda Hrdiny v Mirovicích

    Eduard Hrdina se stal po vykoupení 76 měšťanských právovárenčných podílů roku 1921 majitelem pivovaru Mirovice. Byl to podnikavý člověk se smyslem pro technický pokrok. Již v letech 1922-1923 realizoval rozsáhlou rekonstrukci varny z 30 hl na var 50 hl, chladírny a přistavěl novou uhelnu. Tím se změnil i vnější vzhled podniku. Půdy sladovny se zvýšily o 2,40 m, objekt varny o 1,30 až 1,50 m, pivovarský komín o 3 m a zřídilo se již zmíněné skladiště na uhlí. Po kolaudaci měla varna vystírací a scezovací káď se scezovacím korýtkem, obe-zděnou pánev na rmuty a mladinu, centrifugální čerpadlo na rmuty i mladinu, cíz na chmel, kotel a předehřívač a chladírna chladicí stoky, skříňový chladič, nádržku na ledovou vodu a dolní část objektu pod chladicími stoky byla upravena jako pařírna sudů. v roce 1929 byla v pivovaru zřízena nová strojovna, v níž se nacházely naftový Dieselův motor Škoda 50 KS, zimotvorný kompresor, elektrický generátor o výkonu 21,6 kW a tři další elektromotory. Kromě toho se v uvedeném roce v podniku instalovalo 5 železobetonových kvasných kádi soustavy "Rostock" o celkovém obsahu 275 hl [12].

    Obr. 2. Část strojovny pivovaru s chladicím kompresorem (z roku 1929)
    Obr. 2. Část strojovny pivovaru s chladicím kompresorem (z roku 1929)

    Od roku 1927 majiteli pivovaru pomáhal jeho syn Eduard Hrdina ml. (absolvent Pivovarské školy v Praze), který se stal v podniku svého otce sládkem. Jako sklepmistři zde pracovali Josef Pára a po něm od roku 1929 Zdeněk Skopec. Administrativním úředníkem byl příbuzný majitele Miroslav Hrdina. Do roku 1930 vystavoval mirovický pivovar v průměru 3 636 hl piva ročně a v hospodářském roce 1928/29 dosáhl nejvyššího výstavu, který činil 8 458 hl. Od roku 1830 se změnilo původní označení firmy na rozšířené znění "Eduard Hrdina a syn, pivovar a sladovna v Mirovicich [13].

    V letech 1929-1931 byly postaveny též hospodářské budovy majitelova statku (čp. 218), v němž z nedostatku prostoru vznikly i některé pomocné pivovarské provozy [14].

    V roce 1934 (kdy převzal podnik majitelův syn) se změnil název firmy na "Pivovar a sladovna Eduarda Hrdiny v Mirovicich" [15]. Pivovar v letech 1931-1933 vařil v průměru 5300 hl pliva ročně a technický a administrativní aparát podniku tvořili: sládek Ed. Hrdina ml sklepmistr Zd. Skopec a administrativní úřednice A. Papírníková [16]. v tomto malém pivovarském podniku pracovali kromě několika dělníků (3) především učni (3-5) a pomocní dělníci (3), takže bylo možno dosahovat vysoké rentability výroby. Někteří z četných vyučenců mirovického pivovaru se později uplatnili i ve vedoucích funkcích v našem pivovarství (např. V.Korda, podnikový ředitel Jihomoravských pivovarů, n.p., Brno,. František Štětina, vedoucí pivovaru Gambrinus Plzeň a další).

    Kromě období 1. světové války a krátce po ní se vařilo v tomto podniku světlé výčepní pivo, světlý ležák a speciální tzv. Mirovický černý ležák 12% v sudech a lahvích Pivo mělo velmi dobrou kvalitu a mohlo jí konkurovat i daleko větším a známějším pivovarům. Odbytový rajón podniku tvořily v zásadě severní část okresu Písek a přilehlé oblasti okresů Blatná a Příbram. Dodávalo se zhruba do 70 až 80 odbytišť a je zajímavé, že se mirovické pivo uplatnilo i na trhu v Praze a v jiných větších městech. Odbytiště se velmi obtížně získávala, a to i za cenu finančních půjček hostinským, přebírání jejich závazků zásobování vlastním ledem i hostinským inventářem apod. Pivovar měl též vlastní sladovnu, která svou kapacitou stačila pokrýt nejen potřeby podniku ale vyrobit také určité množství sladu na prodej. Mláto se z větší části zkrmovalo na statku majitele firmy, který se soustředil na racionální produkci mléka. Pivo se zpočátku rozváželo převážně koňskými potahy a teprve od roku 1934 také vlastní autodopravou [17].

    Eduard Hrdina st. působil v letech 1931 až 1945 též jako starosta města Mirovice. I v této veřejné funkci si počínal jako prozíravý a velmi dobrý hospodář. Zbavil obec značných soukromých dluhů, zajistil dlažbu zbytku náměstí i jeho parkovou úpravu a přičinil se též o výdlažbu komunikace z Mirovic na státní silnici do Písku a Prahy [18].

    3. pivovar a sladovna Eduarda Hrdiny mladšího Mirovících

    Eduard Hrdina ml., odborně vzdělaný a školený sládek převzal pivovar 1. ledna 1934, kdy se jeho otec vzdal protokolované živnosti [19]. Od roku 1937 potom vlastnil též živnostenské oprávnění k provozování hostinské a výčepnické živnosti v pivovarském výčepu v Mirovicich čp. 82 a Horosedlech čp 26. Výčep v pivovaru čp. 82 byl stejně jako v Horosedlech čp. 26 a v Hostišovicích čp. 11 pronajímán nájemcům [20, 21].

    Také Ed. Hrdina ml. nedbal o technický stav podniku o nic méně než jeho otec. v roce 1934 přistavěl na dvoře pivovaru kancelář, v roce 1938 vybudoval novou chladírnu a v letech 1941-1943 za svízelných okupačních poměrů zajistil realizaci časově poslední a velmi nákladné přestavby rozhodujících částí provozu. Byla hlavně přebudována dosavadní varna z 50 hl na var 75 hl výměnou mladinové pánve a vystírací i scezovací kádě. Dále se zřídily moderní automatická vodárna, šrotovna s pneumatickou dopravou sladu a požahovna. Vedle toho se zakoupila řada účelných strojů a zajistila generální oprava dosavadních strojních zařízení. Vznikl tak poměrně moderní a produktivní pivovarský podnik, jehož maximální kapacita výroby činila při zachování optimálních technologických postupů 7 000 až 8 500 hl piva a 150 až 220 t sladu [22].

    Obr. 3. Skupinová fotografie osazenstva pivovaru s rodinami zakladatele firmy a jeho nástupce (před r. 1938)
    Obr. 3. Skupinová fotografie osazenstva pivovaru s rodinami zakladatele firmy a jeho nástupce (před r. 1938)

    Dům čp. 82 s pivovarem měl v době znárodnění výměru l 867 m2, z nichž připadalo na zastavěnou plochu 1144 m2. Celý objekt svou podobou připomínal nepravidelný obdélník, s kratšími stranami na severu a jihu a s delšími na západě a východě. Na severní straně, která ústila do ulice vedoucí na náměstí, těsně sousedil s domem Bořitovským (čp. 81). Jižní strana pivovaru, kde se nacházela varna, šrotovna a uhelna, ústila na nábřeží říčky Skalice a tvořila nejvyšší až tříposchoďovou část objektu. jinak se pivovar vesměs skládal z jednoposchoďových a ojediněle i přízemních provozů. Měl dva dvorky: jeden otevřený a druhý krytý. Západní strana pro těsné sousedství s jinými měšťanskými domy rozvoj neumožňovala a východní stranu tvořila těsná ulička k řece. Zde proto manželé Hrdinovi koupili 29. dubna 1947 protější dům Pytlovský (čp. 80) s nezastavěnou parcelou, kde byla po znárodněni v roce 1948 dokončena výstavba druhé pivovarské studny, zatímco první staršího původu se nacházela na cizím pozemku v  v v v za řekou. v březnu 1948 ještě před znárodněním shořela pivovaru střecha požahovny a bednárny v Hrdinově statku.

    Vývoj stavu zaměstnanců podniku ukazuje uvedený přehled (tabulka I). Ze zmíněného počtu dělníků byli zde 1. května 1948 zaměstnáni: l vařič, l sladovník, 2 zaučení dělníci, l učeň, l bednář, l zedník, 2 řidiči a 2 pomocné dělnice.

    V této době se stal administrativním úředníkem správy podniku St. Řezníček a od 1. června 1938 Jan Kalina, který zde pracoval i po znárodnění. Jako podstarší se připomíná v letech 1943-1945 V. Bejšovec, jehož vystřídal Ludvík Fiala, který v podniku pracoval též i po znárodnění. v roce 1946 zde krátce zastával funkci sládka V. Kliment. Po něm převzal za nemocného majitele funkci sládka jeho otec Ed. Hrdina st. který ji vykonával až do 30. dubna 1948. Po znárodnění pivovaru jmenovaly 10. května 1948 Československé pivovary, n.p., Praha do čela závodu svého zmocněnce a vedoucího výroby V. Vávru, bývalého sládka zrušeného pivovaru v Kamenici nad Lipou. Pro malý počet zaměstnanců nebyla v podniku zvolena závodní rada, ale pouze důvěrník, jímž se stal na jaře 1947 podsládek L. Fiala [23].

    Od roku 1934 až do roku 1938 včetně se sortiment výroby nezměnil. Pivovar vystavoval v průměru 5 221 hl piva. Za okupace nacistickým Německem se podnik udržel v činnosti a vystavoval v průměru 5 343 hl ročně (nejvíce v roce 1939 - 6 134 hl), i když se v důsledku úředních omezení soustavně snižovala koncentrace extraktu až na 3 %. v roce 1945 činil výstav 4 592 hl piva a jeho další vývoj včetně výroby sladu ukazuje uvedený přehled (tabulka 2) [24].

    Po osvobození ČSR se vařila v důsledku úsporných opatření 3% až 7% piva.

    Výměrem čj. 61526/V-48 ministerstva výživy ze dne 27. 4. 1948 byl pivovar převzat do národní správy, jíž byly pověřeny Československé pivovary, n.p., Praha. Ty jmenovaly 10. 5. 1948 k jejímu výkonu svého zmocněnce V. Vávru, který se stal zároveň vedoucím výroby. Vyhláškou ministerstva výživy č. 2150 ze dne 18. 8. 1948 (Ú.l. I, částka 160) byl Pivovar a sladovna Ed. Hrdiny v Mirovicích znárodněn a posléze vyhláškou č. 3163 ze dne 23. 10. 1948 téhož ministerstva (Ú.l. I, částka 243) začleněn do Jihočeských pivovarů, n.p., České Budějovice.

    Tabulka 1. - Vývoj stavu zaměstnanců

    Zaměstnanci193731.12.19471.5.1945
    Administrativní
    Techničtí
    Dělníci (včetně 1 učně)
    1
    1
    9
    1
    2
    9
    1
    1
    11
    celkem
    11
    12
    13

    Mirovický pivovar v letech 1948 až 1961

    Ve svém dalším vývoji po znárodnění byl mirovický pivovar součástí Jihočeských pivovarů, n.p., České Budějovice (1948-1952 a 1958-1961) a na čas i Pošumav-ských pivovarů, n.p., Protivín (1953 až 1958). v jeho čele pracoval jako vedoucí a sládek nejprve Václav Vávra, kterého v roce 1949 vystřídal Ing. Šebestián Kepka. v letech 1950-1961 stáli v čele tohoto pivovarského závodu jako ředitelé či vedoucí provozovny Jan Kalina (1950-1953), Miloš Heide (1953-1954) a Václav Slavík (1954-1961).

    V tomto období došlo k vybudování druhé pivovarské studny, k opravě vyhořelé střechy nad požahem a bednárnou, k prohloubení stávající studny, k úpravě vodovodního vedení pro dokrmnu, k postavení hrádí ve sladovně, k úpravě lednice, k modernizaci zařízení lahvovny, k instalaci elektrického ventilátoru firmy Van-Turbo, k rekonstrukci elektroinstalace, ke generálním opravám elektromotoru, vzduchového kompresoru a chlazení, k vybudování sociálního zařízení a některých dalších technických zlepšení. Investice byly limitovány klasifikací Hlavní správy pivovarů a sladoven v Praze, která v roce 1956 zařadila mirovický pivovar do II. kategorie, u níž se v budoucnosti nepředpokládala trvalá existence výrobní činnosti, neboť provoz neměl potřebné podmínky dalšího rozvoje [25].

    Sladovna fungovala ještě v letech 1949 (48t) a 1950 (27t). Potom bylo sladování zastaveno a obnovilo se naposledy výjimečně v roce 1954. Tento závod měl do počátku 2. poloviny 50. let v provozu i nepříliš rentabilní dokrmnu jatečného skotu [26].

    Výroba pivovaru byla definitivně zastavena 1. 4. 1961, i když se někteří zaměstnanci domnívali, že jeho provoz měl být zachován alespoň jako středisko praktické výchovy pivovarského dorostu. K této činnosti (podle jejich názoru) nescházely mirovickému pivovaru jak dobré podmínky, tak dlouholetá tradice [27]. Dnes již z původních objektů tohoto závodu zbývá pouze nepatrná část, která se využívá pro bytové účely.

    Tabulka 2. - Výroba do roku 1943

    RokVýroba sladu (t)Výroba piva (hl)
    1946
    1947
    1948
    22
    8
    22
    4 372
    5 606
    4 752

    Tabulka 3. - Vývoj ročních výstavů v letech 1949-1961

    RokVýstav piva (hl)RokVýstav piva (hl)
    1949
    1950
    1951
    1952
    1953
    1954
    1955
    5 916
    7 303
    9 375
    10 019
    8 372
    6 566
    7 435
    1956
    1957
    1958
    1959
    1960
    1961
    8 290
    8 944
    7 932
    7 897
    8 173
    1 217

    Poznámky

    [1] TOMAN, J.: Dějiny města Mirovic. I. Mirovice 1948, s. 9 a 10
    [2] LUTTERER, L, MAJTAN, M., ŠRÁMEK, R.: Zeměpisná jména Československa. Praha 1982, s. 198
    [3] HAAS, A. a kol.: Soupis privilegií a městeček Jihočeského kraje od roku 1526. In: Archivům Trebonense, Třeboň 1973, s. 156 a rozšířený regest listiny z r. 1597 od prof. L. Cihly z OA Písek
    [4] TOMAN, J.: Dějiny města Mirovic. I. Mirovice 1948, s. 15
    [5] Tamtéž, s. 281
    [6] SÚA Praha, Bořkova sbírka, sign. XXII, s. 766
    [7] TOMAN, I.: 1. C., S. 127, 128 a 281
    [8) PA Jihočeských pivovarů, k. p., České Budějovice, archivní fond Pravovárečně měšťanstvo Mirovice (1597) 1819-1914, sig. II AI, II A 2, II A 3, IV A l a II A 2
    [9] BERNAT, J.: statistika pivovarů v král. Českém ... a schematismus pivovarů za rok 1873 . . . Praha 1875, s. 34-35 [10] Viz příslušné ročníky pivovarských kalendářů a adresářů [11] Tamtéž
    [12] TOMAN, ].: 1. c., s. 281-282 a PA JčP, k. p., České Budějovice, archivní fond Pivovar a sladovna Ed. Hrdiny Mirovice (1918) 1921-1948 (1950), čís. kart. l, sig. II A l [13] Viz pozn. čís. 10
    [14] Archivní fond Pivovar a sladovna Ed. Hrdiny Mirovice, čís. kart. 3, sign. I b l a TOMAN, J.: 1. c., s. 332
    [15] Tamtéž, čís. kart. l, sign. IB1
    [16] Viz pozn. č. 10
    [17] Informace Václava Slavíka, bývalého zaměstnance pivovaru, a archivní fond Jihočeské pivovary, k. p., České Budějovice, čís. kart. 9
    [18] Informace Jana Tomana z Mirovic, kronikáře, archiváře a historika tohoto města
    [19] SOA Třeboň, archivní fond KS Písek, sig. A ! 276
    [20] Tamtéž
    [21] Archivní fond Pivovar a sladovna Ed. Hrdiny Mirovice, čís. kart. 2, sig. v A l a v A 2
    [22] TOMAN, J.: 1. c., s. 282 a zmíněný archívní fond, sig. IIA l
    [23] PA JčP, k. p., České Budějovice, archivní fond Jihočeské pivovary, n. p., České Budějovice, čís. kart. 9 a příslušné ročníky pivovarských kalendářů a adresářů
    [24] RAJMON, B., HERING, B.: Retrospektivní statistické údaje odvětví pivovarského a sladařského za léta 1955-1965, část tabulková, Praha 1967
    [25] PA JčPs k. p., České Budějovice, Pivovarské kalendáře a adresáře 1948 až 1950 a inventář k archivnímu fondu Pošumavské pivovary, n. p., Protivín (1918) 1950-1958 (1970) - úvod
    [26] Viz pozn. 24 a 25
    [27] Dle vzpomínek bývalých zaměstnanců pivovaru V. Slavíka a Fr. Hlavína

    Čerpáno z časopisu KVASNÝ PRŮMYSL, roč. 34/1988 - číslo 11, strana 336-338
    Za zapůjčení tohoto materiálu tímto děkujeme paní Ing. Bc. Marii Hrdinové.

    Další foto pivovaru


    Partie od jatek

    Pohled na bývalý pivovar

     

    ZpětNapsat e-mail Obnovit Nahoru Úvodní stránka Upraví a vytiskne tuto stránku

    Designed for IE6 & Mozilla Firefox (1024x768) cz

     
     

    © 2004 Václav Vaněček& Roman Debnar