Mirovice, město v Čechách nad potokem Skalicí a při stanici
Rakouských st. drah (Zdice-Protivín), v hejtmanství píseckém, má 149
domů, 1150 obyvatel českých, 5 německých (1890), okresní soud,
poštu, telegraf, četnickou stanici, vikářství, děkanský kostel sv.
Klimenta (r._1342 farnost), 6třídní
školu, radnici z roku 1763, občanskou a okresní hospodářskou
záložnu, pivovar, cihlářství, 3mlýny, poplužní dvůr, 8 výročí a
týdenní trhy.
Nedaleko města dobývá se železná ruda, leštěnec olovnatý a láme
vápenec. Podomácku drobná řemesla, stavba pramic, lodí a člunů. část
města na pravém břehu Skalice se nazývá Mirovičky.
Starobylý gotický kostel s hrobkou Loubských z Lub byl r. 1726
přestavován a uprostřed čtverhranného a velikého náměstí stojí pěkná
Mariánská socha, kdy a od koho Mirovice založeny, na město povýšeny
a městskými právy nadány neznámo. Dle některých (Jirečka) stával prý
zde hrad Bozeň, při němž vzniklo podhradí Mirovice. Ve 14. stol.
měli svůj vlastní kostel. Roku 1323 zastavil král Jan Mirovice Petru
z Rožumberka, tehdy byly již asi městečkem. Roku 1410 jmenuje se
Pavel z Mirovic, sedící na zdejší tvrzi.
Za válek husitských zastaveny opět od krále Sigmunda a velice zpustošeny.
V 15. a 16. stol. seděli na Mirovicích rozliční rodové, mezi nimi
Radkovcové z Mirovic. Roku 1575 prodal Mirovice císař Maxmilián II.
Krištofovi ze Švamberka, za jehož potomků byly spojeny s_panstvím
orlickým a snášely s ním pozdější osudy dějinné. Za Rudolfa II.
Obdrželi Mirovičtí privilej na výroční trhy, vybírání cla, vaření
piva a právo od úmrtné.
Za války 30leté město velice zpustošeno a několikráte
vypleněno zejména od vojska císařského. Erb městský: v červeném
štítě spatřuje se nekorunovaný, stříbrný, český lev. Okresní soud
Mirovický zaujímá 269.79 km2 a má v 2834 domů, 20 034
obyvatel českých, 23_německých, z 20
080 přitom obyvatel 19707 katolíků, 7 evangelíků, 366 židů, z těch
všech 9655 mužů a 10425 žen (1890).