Růst počtu obyvatel a intenzivní rozvoj zemědělství a průmyslu vedl k  neustálému tlaku na přírodní prostředí. Postupně, ale nezadržitelně mizely z krajiny hlavně přechodové typy prostředí jako jsou mokřady, močály, polní rybníčky, potoky s břehovými porosty, skalní výchozy, meze s porosty křovin a stromů, ale i polní cesty nebo odpočivná místa jako jsou Boží muka s několika stromy, kapličky nebo smírčí kameny.
     Intenzifikace hospodaření v lesích a snaha po maximálním zisku změnila i kvalitu lesních porostů. Staré porosty s  přirozenou skladbou dřevin byly vykáceny, aby je nahradily plantáže smrkových monokultur. Způsob hospodaření byl jednoznačně diktován penězi. Přes tento ekonomický tlak se našli osvícení lesní hospodáři, kteří i při určitém osobním riziku dokázali uchránit některé původní přestárlé porosty až do té doby, než je bylo možné zákonnou cestou vyhlásit za chráněné a tím vyčlenit z těžebních plánů.
     Díky neustálému a dlouhodobému prosazování intenzivního obhospodařování půdy došlo k přísnému rozdělení krajiny na lesní půdu, zemědělskou půdu (včetně rybníků) a území lidských sídel. Zcela vymizela obytnost krajiny a přírodní nebo alespoň přírodě blízké prostředí se zachovalo jen v nepatrných zbytcích. Tlak na přírodu pochopitelně vyvolával protitlak ze strany ochránců a milovníků přírody. Reakce ochránců přírody se v praxi projevila snahou určitá území chránit a tím i zachránit pro budoucnost.
     Do roku 1985 bylo na území okresu Písek 7 „státních přírodních rezervací" a l „chráněné naleziště". Jejich ochrana byla od roku 1929 postupně vyhlašována na ministerské úrovni. V roce 1985 se na okresní úrovni podařilo vyhlásit najednou 25 chráněných území v  kategorii „chráněný přírodní výtvor". Tím se počet původních 8 chráněných území rozšířil na 33. A jaký je stav dnes?
      Zákon České národní rady o ochraně přírody a krajiny č. 114 z roku 1992 vymezuje 6 kategorií chráněných území, z  nichž dvě nejvyšší, tj. „národní park" a „chráněná krajinná oblast" jsou velkoplošná a v okrese Písek se nevyskytují. V úvahu přichází až kategorie „národní přírodní rezervace" a sice lokalitou „Řežabinec, Řežabinecké tůně" Nižší kategorii, tj. „přírodní rezervaci" zastupuje 6 chráněných území: „Čertova hora u Vraže", „Dědovické stráně", „Hrby", „Krkavčina u Lísku", „Výří skály u Oslova" a „Žlíbky u Vraže".
     Kategorie „národní přírodní památka" se v okrese Písek nevyskytuje. Většina, tj. 20 chráněných území bylo zařazeno do nejnižší kategorie územní ochrany, do kategorie „přírodní památka", jejíž vyhlašování i správa spadá do pravomoci Okresního úřadu.

---

OBSAH:
mapka

RYBNÍKY
1/ Přírodní památka „Zelendárky"
2/ Přírodní památka „Ražický"
3/ Přírodní památka „Skalský"
4/ Přírodní památka „Velký Potočný"
5/ Přírodní památka „Boukal"
6/ Přírodní památka „Michovka"

LESY
7/ Přírodní památka „Kopaniny"
8/ Přírodní památka „Rukávečská obora"
9/ Přírodní památka „Sobědražský prales"
10/ Přírodní památka „Bachmač"
11/ Přírodní památka „Dubna"

ŘEKY, POTOKY
12/ Přírodní památka „Smutný"
13/ Přírodní památka „Vystrkov"
14/ Přírodní památka „V Obouch"

LOUKY
15/ Přírodní památka „Kopáčovská"
16/ Přírodní památka „Dehetník"
17/ Přírodní památka „Malý Košatin"

GEOLOGICKÉ ÚTVARY
18/ Přírodní památka „Kněz u Hrazan"
19/ Přírodní památka „Nerestský lom"
20/ Přírodní památka „Myšenecká slunce"

---

Síť chráněných území, která zabezpečí veškerou různorodost typů prostředí, je zároveň nejúčinnější ochranou ohrožených rostlinných i živočišných druhů. Přímá ochrana druhů doplňuje územní ochranu v těch případech, kdy se ohrožené druhy vyskytují např. mimo chráněná území. Druhy rostlin a živočichů, které z nějakého důvodu vyžadují zvláštní pozornost, jsou v zákoně č. 114/1992 Sb. zařazeny do skupiny „zvláště chráněných druhů". V této skupině jsou podle stupně ohrožení rozlišeny 3 kategorie druhové ochrany. Nejohroženější druhy jsou zařazeny do kategorie: „kriticky ohrožené", nižší stupeň ohrožení vykazují druhy kategorie: „silně ohrožené" a nejmenší stupeň ohrožení druhy kategorie: „ohrožené". Výčet zvláště chráněných druhů je uveden ve Vyhlášce ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb.

Hranice zvláště chráněných území jsou podle zákona v terénu označeny dvěma červenými pruhy, namalovanými ve výšce 130 cm nad zemí na sloupcích nebo kmenech stromů. Na přístupových cestách jsou chráněná území označena plechovou tabulí se státním znakem a uvedením kategorie ochrany a také informační tabulí. Informační tabule seznamuje návštěvníky s významem chráněného území a opatřeními, které je nutno dodržovat, aby nedošlo k poškození předmětu ochrany - geologických jevů, rostlin, živočichů a jejich přirozeného prostředí.

čerpáno z publikace "Přírodní památky Písecka"
text a foto: Karel Pecl
vydal OkÚ Písek 1996